čtvrtek 15. prosince 2016

Moudré z nebe - Richard Skolek





Počet stran: 97
Žánr: humor, deník
Nakladatelství: Backstage Books
Vydáno: 2015
Anotace: Kniha Moudré z nebe je dětským deníčkem, který je však určen dospělým čtenářům. Nenajdete zde žádnou literární uhlazenost, žádný vysoký styl, jen vyprávění malého kluka, který si nebere servítky, často odbíhá od tématu a plete páté přes deváté.


 
Tuto knížku jsem dostala od samotného autora na recenzi a moc mu za to děkuji. Normálně tento žánr nečtu, ale když mi přišla jeho nabídka, tak jsem si řekla proč ne. Od teď vím, že až zase budu pokukovat v knihkupectví, že to nebude jenom fantasy a YA žánr. Doufám, že přiměju i někoho z vás k přečtení jiného žánru, než normálně čtete.
Obálka: Musím se přiznat, jak převážně čtu jenom fantasy a YA knihy, tak tam jde hodně o obálky, takže kdybych tuhle knížku viděla v knihkupectví, tak ji přejdu. To je ovšem chyba. Po přečtení zjistíte, že obálka ke knize neodmyslitelně patří a nakonec se mi moc líbí a je vtipná.


https://4.bp.blogspot.com/-ZyPFZR_2EPE/WFGLUlb3j2I/AAAAAAAASTU/CqlKa25pan0mWNatzUUeXCsTglv82l_mgCLcB/s400/IMG_3729%255B1%255D.JPG
Líbilo/nelíbilo: Abych vás uvedla do obrazu, jde o knížku, která je spíš než deník, tak myšlenky klučiny, který je tlustší. Jeho rodiče jsou velmi náladoví, najednou si řeknou, začneš tančit a tak se stane a Richard to musí nějak přetrpět. V příbězích se objevuje spousta členů rodiny jako např. sestra Richarda, rodiče, babička a děda borovnický, babička a děda líšeňský a nejlepší strýc na světě Budlibák. Celá knížka je ohromně vtipná a odpočinková a není ani dlouhá, při čtení vzpomínáte na svoje dětství. Knížka není nijak věkově omezená, zasmát se přeci může každý. I přes to, že je to deník není zde uvedený přesný den, ale jenom je uveden rok, což mně ani nijak nevadí. Docela jsem byla zaskočena, nad čím tak malý Richard přemýšlel, v jeho věku mě zajímali jenom barbíny a to bylo vše, nad ničím vážnějším jsem nepřemýšlela.
Styl psaní: Hodně jednoduchý, hovorový, klukovský jazyk přímo, jako kdyby to Richard říkal kamarádovi. Hodně dlouhé věty a Richard, který často odbíhá od tématu, a vy čtete a čtete a Richard najednou opustí téma, o kterém hovořil a pak se k němu zase vrátí a vy si říkáte, o čem že jsme to četli a do toho se nahlas smějete jeho vtipům. Autor na svých stránkách uvádí ukázku z knížky, pokud Vám styl psaní vyhovuje, je to kniha pro vás, já se musím přiznat, že od té doby co jsem dočetla tuto knížku, mám chuť zabít kohokoliv, kdo řekne: ,,von/vona", ze začátku je to zajímavé a humorné, ale ke konci vám už to tak nepřijde.
Ukázka: Zas je tady jaro, což mě dost štve, protože to znamená, že furt budem někam jezdit na kole, což mě hrozně nebaví, taťka si stěžuje, že už jsem na něj moc těžkej, takže mě nechce tlačit do kopce, no a mně se zase nechce šlapat, to je jasný, já rád jezdím z kopce, ale do kopce to je votrava. Zima teda samozřejmě není vo moc lepší, to zas musíme jezdit na běžkách, ale ty mám radši, protože mi vobčas zamrzne vázání, a nemůžu do něho nasunout boty, takže se musíme vrátit dřív, a dost často třeba taky roztaje sníh nebo vůbec nenapadne nebo špatně namažem a mamka s taťkou se hrozně dlouho hádaj, jestli za to může taťka, nebo ta paní, co špatně hlásila počasí, nebo za to nemůže vůbec nikdo, no a já spokojeně sedím, teda nejsem zase úplně moc spokojenej, protože nemám rád, když se mamka s taťkou hádaj, ale když mě nutí chodit na běžky, tak dobře jim tak, no prostě u běžek je velká pravděpodobnost, že se z toho nějak dostanu, ale kolo se dá leda někde píchnout, a to mě vždycky rodiče hlídaj, kudy jedu, mamka jede přede mnou a taťka za mnou, tak to nejde, člověk může jedině schválně spadnout, to já vobčas dělám, ale to zas dost bolí, takže si až tak nepomůžu, nebo se to dá různě zdržovat, zaseknout se ve sklepě, stěžovat si, že mám málo nafouklý kola a tak, ale to se vždycky hrozně rychle vyřeší. Včera dávali v televizi dokument vo týrání dětí, že ty děti musely dělat různý věci, který vůbec dělat nechtěly, a že tím hrozně trpěly, a já jsem si hnedka říkal, že to mám přesně doma a že by se na kolo vůbec nemělo chodit, nebo by mamka s taťkou mohli chodit beze mě, jenom se ségrou, aspoň bych byl sám doma, protože to já mám hrozně rád, to je totiž hrozně fajn, člověk to má celý pro sebe a připadá si jak velkej pán, tak to by určitě byli všichni spokojení, jenže to prostě u našich neprojde, voni jak už jsou dlouho spolu, tak asi zapomněli, jaký je to skvělý, když je člověk sám doma.


 


https://4.bp.blogspot.com/-5604umVRhUg/WFMCNbA-o4I/AAAAAAAAST4/A9LJCCbDWqw8AWvPfLKE--m30QPY3XVvwCLcB/s640/IMG_3742%255B1%255D.JPG
Autorovi tleskám za jeho odvahu vznést svůj příběh mezi lidi, i přes to, že se zde důkladně svěřuje s osobními záležitostmi. Sama sobě bych doporučila číst knížku spolu s další, jelikož jako deníková forma mě to po chvíli přestane bavit, ale když si před spaním přečtu pár kapitol usínám s úsměvem na tváři. Tuto knížku opravdu hodnotím vysokým hodnocením za její vtip a za vůbec takový nápad. Sama si knížku pořídím a dám ji strýčkovi k Vánocům. Odkaz na koupení knížky zde.
Hodnocení: 90%


 





Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji ti za komentář.